Blog Donum Felix

Je půlka července, po puťáku ze skautským oddílem jedu domů přebalit batoh a letím do Anglie. Hromadnou dopravu se dostávám na východní pobřeží ostrova, kde začínám svou třídenní pouť s jasným cílem – škola Summerhill.

Pokračovat ve čtení „Z návštěvy v Summerhillu“

Se svolením zkopírováno z blogu Terezy Tyburcové (mamky chlapce z Donum Felix) https://terezatyburcova.cz/kolik-reci-znas-tolikrat-jsi-clovekem/

English attempt below

Pokračovat ve čtení „Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem – How many languages you can speak, so many times you are human“

Dnes jsem byla v družině a po cestě domů si lehla v parku, tak nějak jsem si zrekonstruovala dnešní den.. a potřebuju vám napsat, co jsem dnes prožila a čemu jsem byla přítomna…

Pokračovat ve čtení „Září je tu a s ním i nové zážitky“

Zenové texty říkají: „Buď svědkem, pozorovatelem svých myšlenek”. Co se stane, když toto pozorování aplikujeme nejen v meditaci, ale i v běžném životě? Stanou se zázraky.

Pokračovat ve čtení „Tichá síla pozorování“

Před pár týdny za mnou přišli naši mladí dospěláci* (jak jim ráda říkám) a prozradili mi tajemství…

Pokračovat ve čtení „Pozvánka na narozeninovou párty“

Jsme si malovaly s Violkou… nakreslila toto:

Pokračovat ve čtení „Životní cesty“

V posledních týdnech se nám ve škole dějí věci 🙂 na Kubovu otázku, zda někdo chce vést řešící kruh,* se v kruhu zvedají ruce a dochází ke krásným situacím.

Pokračovat ve čtení „Když děti vedou kruh“

Dneska jsme se s Matějem vydali do Krkonoš k lékaři. Prý bude potřebovat rovnátka… Proč jsme chtěli zrovna tak daleko? Dlouhá historie…? A to znamená, že se Vítek a Violka museli poprvé v životě sami dopravit do školy.

Pokračovat ve čtení „Zbytečná cesta?“

Nalaďte se písničkou ❤: https://www.youtube.com/watch?v=Zqf6LlI7xVo

Stává se vám taky někdy, že jsou dny, kdy ráno otevřete oči a nejradši byste je zase zavřeli a zůstali celý den v posteli?

Pokračovat ve čtení „Mé „bad days““

Vše začalo jako každý den… ranním tancem… v místnosti, kde se odehrávají ranní kruhy zapneme hudbu a blbneme… tančíme, smějeme se, cvičíme akrojógu, hrajeme divadlo… občas je nás málo, občas víc… ale na tom nesejde…

Pokračovat ve čtení „Jednoho slunného dne“