Blog Donum Felix

Je 1. 11. a ve škole je zrovna asi dost napilno. Ochotní tatínci nám totiž staví příčku mezi „kruhovkou“ a „hernou“, abychom měli klidný prostor na naše „řešáky“ i „infáče“. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat a jak to zafunguje… Dochází mi, že už se do školy vážně těším. Hrozně moc. Na děti, učitele, na tu otevřenou atmosféru. Neustále cítím tu neskutečnou vděčnost za to, že jsem tam, kde jsem a že mohu být součástí Donum Felix, poněvadž fungování této školy mi dává smysl. Neustále tu možnost být tady považuji za obrovitánské štěstí, jelikož ještě tak před 3 lety jsem si připadala „ztracená“…

Je půlka července, po puťáku ze skautským oddílem jedu domů přebalit batoh a letím do Anglie. Hromadnou dopravu se dostávám na východní pobřeží ostrova, kde začínám svou třídenní pouť s jasným cílem – škola Summerhill.

Se svolením zkopírováno z blogu Terezy Tyburcové (mamky chlapce z Donum Felix) https://terezatyburcova.cz/kolik-reci-znas-tolikrat-jsi-clovekem/

English attempt below

Pokračovat ve čtení „Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem – How many languages you can speak, so many times you are human“

Dnes jsem byla v družině a po cestě domů si lehla v parku, tak nějak jsem si zrekonstruovala dnešní den.. a potřebuju vám napsat, co jsem dnes prožila a čemu jsem byla přítomna…

Zenové texty říkají: „Buď svědkem, pozorovatelem svých myšlenek”. Co se stane, když toto pozorování aplikujeme nejen v meditaci, ale i v běžném životě? Stanou se zázraky.

Před pár týdny za mnou přišli naši mladí dospěláci* (jak jim ráda říkám) a prozradili mi tajemství…

Jsme si malovaly s Violkou… nakreslila toto:

V posledních týdnech se nám ve škole dějí věci 🙂 na Kubovu otázku, zda někdo chce vést řešící kruh,* se v kruhu zvedají ruce a dochází ke krásným situacím.

Dneska jsme se s Matějem vydali do Krkonoš k lékaři. Prý bude potřebovat rovnátka… Proč jsme chtěli zrovna tak daleko? Dlouhá historie…? A to znamená, že se Vítek a Violka museli poprvé v životě sami dopravit do školy.