Před pár týdny za mnou přišli naši mladí dospěláci* (jak jim ráda říkám) a prozradili mi tajemství…
„Zuzka má za týden 15. narozeniny a my jí chystáme překvapení, chceme uspořádat oslavu, upéct dort a přespat ve škole. Myslíš, že by to šlo, Kačiko?“
„Proč ne?“ odvětila jsem a předložila jejich návrh na týmové poradě. Nikdo nebyl proti. Na kruh jsme to vzít nechtěli, bylo to přece přísně tajné.
A jak to dopadlo?
Skvěle ❤
Místo hlídání puberťáků jsem si připadala jako pozvaná na narozeninovou párty mých nejlepších kámošů…
Byli úžasní… mladí, šílení, rozesmátí… a zároveň zodpovědní a rozumní.
A Zuzka?
Ta byla rozzářená jako baterka… se slovy, že to byly nejlepší narozeniny jejího života.
Zuzka… holka, kterou, když jsem poznala, působila nesměle a bála se projevit… a teď? Lítá po škole jak ztřeštěná, dostala se na vysněnou střední, a když mluví o focení a západech slunce, energie z ní doslova tryská 🙂
*******************************************
Vztahy jsou v Donum Felix každodenním chlebem… řeší se neustále… a zdaleka ne vždy za pomocí nenásilné komunikace ? občas lítají vzduchem nadávky nebo i boty ? Ale víte co? Pro mě i to je super…
Pravdivé pojmenování toho, co se ve mně děje..
Jsi v dané situaci přítomen a vyjádříš to, co potřebuješ… pravdivě, bez různých odboček, vykrucování, bez keců…
Neutíkáš… prostě do sebe jdeš… a snažíš se ty pocity nějak vyjádřit…
Není to jednoduché… učíme se to tady…
Ale stojí to za to…
Spojuje nás to, víte? ❤
Děkuju naši mladí dospěláci… za pozvání mezi vás… děkuju za vaše přijetí a vaši otevřenost ❤
*druhostupňové děti