Povedlo se nám získat grant z fondů EHP a Norska (Projekt Česko-norský most k demokracii zážitkem, č. p. EHP-CZ-ICP-4-029) a hle, tu je jeden z (nepovinných) výstupů naší cesty na sever. Návštěva byla oboustranná a po podzimní návštěvě tří učitelů z Nyskolen v Oslu u nás, tedy v Colibri a Donum Felix, přišel čas na nás. Níže najdete naše postřehy, vjemy a pozorování z pětidenní cesty do Nyskolen.
Nyskolen je soukromá škola o přibližně 120 žácích mezi 6-16 roky. Je to podle všeho nejprogresivnější škola v Norsku, nicméně poslední dobou Nyskolen přibližuje hlavnímu proudu státních norských škol a hlavní proud se zase přibližuje Nyskolen. Pedagogové ze státních škol jsou na Nyskolen poměrně často k vidění a zřizovatelé podle ředitelky Nyskolen, Sunnivy, směřování k vyšší participaci žáků na životě školy podporují.
Nyskolen začínala jako malá svobodná demokratická škola, ovšem změny v legislativě, očekávání rodičů i pohled školy na různá témata, např. na nástup digitálních technologií, školu nasměroval do větší struktury. Škola stále uplatňuje principy přímé většinové demokracie a vytváří prostor pro účast žáků na podobě školy, ale omezila možnost realizace osobní svobody. Změny v čase jsme měli podané na talíři, protože mnozí učitelé jsou ve škole už dlouhá léta a škola má od svého vzniku stejnou ředitelku, Sunnivu, která se nám po dobu pobytu intezivně věnovala. V čem je tedy škola jiná?
První a hned na pohled patrné je, že škola je živý organismus, kde děti mají možnost ovlivňovat prostor kolem sebe. Pomalované zdi na dvoře, umělecké projekty na stěnách ve vnitřku školy, stěna na umístění vlastního „tagu”, jména tříd vymyšlená dětmi (který dospělý by pojmenoval třídu „Sus“ nebo „Kawaii“?). Přišlo nám, že se děti nemění v přítomnosti dospělých. Ti působí značně neformálně, běžně jsou k vidění v komunikaci s dětmi mimo samotnou hodinu, menší děti si k nim chodí pro objetí. Pro všechny účastníky exkurze patřila právě vysoká úroveň vztahů mezi dětmi a zaměstnanci mezi to první, co jsme mezi sebou sdíleli. Milé bylo, že žáci byli komunikativní a zaujatí naší přítomností, s mnohými jsme prohodili někdy pár slov, někdy i stihli probrat, v čem se naše škola liší od té jejich.
Co se organizace týče, škola praktikuje omezené věkové míchání. Některé hodiny probíhají po třídách (např. matematika, jazyky), jiné hodiny jsou spojené po dvou třídách (zejména ty volitelné). Kromě těchto, řekněme klasických předmětů s povinnou účastí, existují také tzv. „sourozenecké skupiny” a kruhy. Ty jsou zaměřeny zejména na sociální dovednosti skrze aktivity, které děti zajímají. Mají možnost si je několikrát za rok vybrat a sami jednou za rok nebo za dva navrhovat. U nich probíhá věkové míchání napříč celým 1. nebo 2. stupněm (když si vypůjčíme koncept z českého vzdělávacího systému) a v současné době v rámci nich zkouší školní kapela, hraje se divadlo, fotbal a basketbal, manuálně se tvoří nebo vaří. Vedle „sourozeneckých skupin” stojí také věkově smíšené kruhy, na kterých nedochází k rozhodování, ale jsou připravena různá témata podstatná pro život ve škole – zejména respektu k odlišnosti a komunikace.
Třídy jsou relativně malé, přibližně po 15 žácích, dělené hodiny jsem zažil i se 4 žáky. Vyučování je v rukou učitele. Škola nerealizuje žádnou konkrétní metodiku, nicméně využívá dialogických přístupů, patrné je zaměření na spolupráci, využívání příležitostí zohlednit ve vyučování zájmy dětí a přizpůsobování témat aktuálnímu dění. Tomu pomáhá menší počet žáků ve třídě, žáci se tedy častěji dostanou ke slovu, možnosti učitele měnit organizaci vyučování např. členěním do skupin je snažší a rychlejší a učitel dokáže skupiny efektivněji sledovat a připojovat se k nim. I tak se stává (jako v jakémkoli na povinnosti založeném systému), že někteří žáci působí velmi nezaujatě, do činnosti se nezapojují nebo se zapojují jen částečně, takříkajíc “na oko”.
Škola nedává domácí úkoly. V rámci vyučování se často používají Chromebooky, které má každé dítě od první třídy poskytnutý od školy. V každé učebně je také širokoúhlá televize nebo projektor s možností bezdrátového napojení na notebook učitele. Hodiny mají jasný začátek a konec, další navazují po krátké pauze. Zaujalo nás, že třídy se po dobu pauzy zamykají. Důvodem byl nepořádek a někdy také rozbité věci ve třídách, do řešení čehož už škola nechtěla směřovat energii.
Školní demokracie je realizována skrze setkání celé školy a setkání prvního a druhého stupně. Celoškolní setkání trvá jen 30 minut a je povinné pro všechny, nicméně je možné se jej účastnit on-line ze tříd. Toto řešení je využíváno zejména pro děti, které nezvládnou půl hodiny sedět a mluvit jen, když je na nich řada, případně u dětí, kteří mají problém mluvit nebo jen přijít před velkou skupinou lidí. Tématem, které jsme zažili, bylo servírování jen vegetariánských obědů po dobu prvních šesti týdnů školy v novém školním roce. Po vyjasnění návrhu se dělá první kolo hlasování – orientační. Výsledky hlasování zaznamenává zapisovatel setkání do tabulky, která vygeneruje přehledný graf pro zviditelnění výsledku. Následuje možnost, aby ti, kteří v hlasování byli v menšině, argumentovali, proč zaujali své stanovisko. Poté, co se zastánci menšinového stanoviska vyjádří, jsou na řadě zastánci většinového stanoviska. Následuje většinové finální hlasování, na jehož základě je návrh buď schválen, nebo zamítnut. K tomuto hlasování během setkání, kterého jsme byli svědky, nedošlo, protože došel čas. Rozhodování se tedy přesunulo na příští setkání.
Setkání vedou pověření studenti – jeden jednání předsedá, druhý tvoří zápis a třetí obchází místnost s mikrofonem a uděluje slovo dle pořadí hlášení. Vedoucí setkání ale také připravují agendu setkání. Kdokoli, kdo má bod na agendu, pošle mail vedoucímu setkání. Ten zváží, jestli má o tématu rozhodovat setkání celé školy, setkání prvního/druhého stupně, nebo jestli téma neodložit z vícero důvodů (např. protože je návrh nezákonný, nebo už navrhované pravidlo existuje).
Neobvyklé nám přišlo, že do života školy včetně jejích pravidel mohou zasahovat rodiče skrze instituci podobnou školským radám. Rozhodnutím zástupců rodičů např. jsou ve škole zakázány osobní telefony, které se ráno odevzdávají do košíčků po třídách v kanceláři Sunnivy.
Dialogicky se Nyskolen snaží přistupovat také k řešení konfliktů. U věkově smíšených aktivit (sourozeneckých skupin a nerozhodovacích kruhů) jsou vždy dva zaměstnanci, aby v případě potřeby mohl jeden z nich řešit vzniklé situace. Líbilo se nám, že v kanceláři ředitelky Sunnivy se během dne vystřídalo mnoho dětí a dveře byly často otevřené. Sunniva má také v kanceláři pro případ řešení konfliktů postavičky z Lega. Podle její zkušenosti pomáhá menším dětem některé situace přehrát s jejich pomocí, zejména když se jedná o něco, co je hodně zasahuje. Dětem to umožňuje situaci nastínit v hravé podobě, bez nutnosti tolik vysvětlovat, a postavičky také umožňují se od situace částečně oddělit.
Další drobností, která nám ovšem přišla důležitá, bylo to, že Sunniva každé ráno otevírá školu, sedí u vchodu a zdraví děti. Pro Sunnivu je tohle důležitý začátek dne a má pocit, že je ve škole tak nějak lépe, oproti době, když to nedělala. Otevírá to příležitost pro děti se s ní potkat, přisednout si a možná také pomáhá dětem při vstupu do školy začít více vnímat vzájemné vztahy a jejich důležitost ve škole.
Na pravidelném každotýdenním setkání pedagogických pracovníků školy jsme postřehli, že je tam přítomno více mužů, než žen (ovšem nebyli tam úplně všichni zaměstnanci). Sunniva o tom moc nepřemýšlí, ale když jsme s ní náš poznatek sdíleli, odvětila, že mužů mají opravdu hodně a je že i stát vyžaduje, aby bylo ve škole nejméně 60% žen na 40 % mužů nebo naopak, větší vychýlení tohoto poměru je už vnímáno jako problematické.
Naše školy jsou velmi odlišné, částečně je to o koncepci, částečně legislativě. Z cesty jsme si nicméně přivezli vědomí, že kultivaci vztahů a vytváření bezpečného a vstřícného prostředí ve škole lze realizovat v různých konceptech školy a že mnohdy jde o drobnosti, které se na výsledku podílejí.