Proč je Minecraft lepší, než (běžné) dětské hřiště

Už jsem v Donum Felix párkrát zažil chuť, jít někam ven, třeba do parku a zjistit, zda-li jsem sám ve škole s takovouto chutí. Posledních několik situací, kdy jsem dětem park a hřiště nabídl, to dopadlo tak, že se nikomu nechtělo, tak jsem si našel něco jiného k dělání a vyvenčil se na pozemku u školy, zatímco děti zůstaly vevnitř, ve větší míře za přítomnosti technologií. Bylo to již po obědě, takže i na školních počítacích se již mohlo hrát (naše sociokraticky odsouhlasené pravidlo, o školní samosprávě zase jindy) a mnohé děti daly přednost stálici mezi počítačovými hrami, Minecraftu. Zpětně musím přiznat, že se jim nedívím. Proč? To se dozvíte níže.

Minecraft je ve škole jediná placená hra na školních počítačích. Je tomu už asi tři roky, co jsme jako škola na přání naprosto sjednocenné hráčské komunity koupili za peníze počítačového týmu licenci. Díky této licenci jsem v jeden moment začal hrát Minecraft taky a byť už jsem ho asi rok nezapnul, je to za mě skvělá hra, u které díky své zkušenosti naprosto rozumím tomu, proč je nejen mezi dětmi natolik populární a překonává kdejaké hřiště.

Inspirací k tomuto blogu pro mě byla výzva Aliance pro sebeřízené učení s cílem vytvořit hřiště tvořené dětmi. Hřiště, které má minimul pravidel a není založené na pasivním využívání několika daných možností, ale iniciativní a tvořivé hře umožňující zažít celou škálu činností, včetně těch dobrodružných a do jisté míry riskantních. Přečetl jsem si o takovém existujícím hřišti ve Walesu (o něm se zmíním níže) a ejhle, celé to zapadlo do sebe a přišlo mi jasné uvědomění, čím to je, že Minecraft vítězí.

Takové běžné dětské hřiště musí být v první řadě bezpečné a plné pravidel, protože kdyby se tam dítě zranilo, aniž by porušilo pravidla hřiště, mohlo by se stát, že by se rodič dovolával odškodného nebo přes soud popotahoval provozovatele hřiště, zpravidla město. Bezpečnost je tedy primární zájem každého stavitele hřiště. Musí být kontrolovatelná, takže na hřišti najdeme několik pevně ukotvených prvků, jejichž úprava dětmi je nežádoucí, a které, i kdyby s nejlepším vědomím a svědomím, stavěl stavitel pro spokojenost města spíše, než pro spokojenost dětí… Nic proti bezpečnosti, pro malé děti je pískoviště nebo skluzavka určitě super nápad, ale pro děti školního věku (a i pro mnohé předškoláky zvyklé volné hře v přírodě z lesních školech) je takové hřiště prostě nudné.

Skluzavka je fajn, ale když už jedete dolů tu samou trasu po desáté… Houpačka je taky super, ale dětí, které by to na ní bavilo půl hodiny v kuse, asi moc nebude. Vyloženě radostí jsou hřiště s takovými vysokými pyramidami, které asi mají simulovat lezení pro stromě (které bohužel nemůžou obdržet bezpečností certifikát). Ale taková pyramida bude tak jedna v sídlišti, takže si jí dítě vyleze párkrát, a radost z výšky a možného překonání strachu nahradí to, že už zase není, kam se posunout.

Onen venkovní svět veřených prostranství prostě není pro děti. Když je někde park nepokrytý záhony a kde se dá běhat po trávě, pravděpodobně tam nebude místo, kde si udělat oheň, kde si vytvořit bunkr nebo třeba vykopat díru v zemi. Nic proti schovce, hře na babu a haldě dalších her, které jdou bez přípravy a takřka na jakémkoli zeleném plácku, po kterém se může šlapat, začít hrát, ale jestli nám někdy děti na školní zahradě zůstaly do něčeho dlouho ponořené, bylo to těžení jílu, vytváření tunelu, stavění bunkrů, rozdělávání ohně, lezení po stromech, skákání na trampolíně, stavba hliněné pece nebo různé, více či méně bezpečné challenge (výzvy). Prostě činnosti, které jsou kreativní a umožňují posunovat své hranice a zkoušet nové věci.

A to je přesně to, čeho je Minecraft plný, a je jedno, ať už survival, mód hry, ve kterém jde o přežití, nebo creative, mód hry, ve kterém jde primárně o tvoření a přežívat díky nesmrtelnosti netřeba. Narozdíl od hřišť, v Minecraftu lze:
– měnit svět kolem sebe

– stavět z rozličných materiálů

– bojovat a riskovat (survival, multiplayer)

– experimentovat

– pracovat s ohněm i lávou

– hrát si s “elektrickým” obvodem, v Minecraftu známím jako “redstonový” okruh

– nebýt pod kontrolou dospělých (ať už vlastních či cizích rodičů)

– a sdílet všechny tyto možnosti s dalšími hráči (multiplayer)

A teď k tomu článku, protože ten je krásnou odpovědí na to, jak to, co nabízí Minecraft, alespoň částečně (třeba bez lávy) nabídnout venku. Nabídnout, ne nutit, jasný?

Výše zmíněný článek zmiňuje dobrodružné hřiště ve Walesu, kde na začátku bylo jenom místo a různé materiály k využití a jeden dospělák se schopností důvěřovat dětem a připravený na vyžádání pomoci nebo zasáhnout, když jde “do tuhého”.

Hřiště na první pohled vypadá jako smetiště, nikdo ho za děti totiž neuklízí. Žádný prvek hřiště není stabilní, stávající jsou totiž v neustálém procesu změn a úprav a nové mohou vznikat ze starých za pomocí špetky fantazie a několika základních nástrojů. „Chtěla jsem poskytnout dětem místo kde mohou být dětmi, kde mohou zkoušet a chybovat bez toho, aby je někdo posuzoval nebo hodnotil”, říká zakladatelka hřiště.

Velkou otázkou může vyvovat bezpečnost takového hřiště, ale jak říkáme i my o naší škole, jedno z největších učení je znalost vlastních hranic (viz předchozí příspěvek na blog) a schopnost zdravě riskovat. O tom mluví i matka Jamese, který na tohle hřiště chodí “První den, co jsem sem přišla, James vylezl hodně vysoko na strom. Byla jsem vystaršená, protože někdo z dětí na něj zavolal, aby skočil dolů. James se podíval dolů a odpověděl, že odtud by to bolelo a skočil až po tom, co slezl o něco níž. (…) Šlo o vyhodnocování rizika v praxi.”

„Lidé zapomínají že děti mají pud sebezáchovy stejně jako my všichni”, říká Paul Hocker z thinktanku London Play, který se zaměřuje na volnou hru. “Musíme dětem o něco více věřit. Nedávno jsem byl v Gambii a viděl šestileté děti s mačetami sekající křoví. Vychováváme generaci, která nikdy neměla příležitost testovat své hranice”.

Poučení pro mě je, že do parku si můžu jít na procházku cestou domů a když budu chtít ven v rámci školy, už je mi jasné, proč školní zahrada nemá konkurenci.

Zdrojový článek: https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2014/may/10/perfect-childrens-playground-the-land-plas-madoc-wales