U vchodu potkám malého kluka, který pláče tak, že se zalyká a dusí se. Přicházím k němu s klidem, bez paniky, strachu, litování, hodnocení, s vědomím, že je vše v pořádku a se záměrem nechat vše projít k míru, pochopení, lásce a síle. Jsem u něj v tichu, nechávám ho tak, jak je, podávám kapesníky. Po chvíli vidím zvenku přicházet čtyři mnohem větší kluky a je mi jasné, že s tím budou souviset.
Pokračovat ve čtení „Mediace začíná z bodu „nevím, co se stalo““Mediace začíná z bodu „nevím, co se stalo“
Daniela Tlapáková