V čem se liší Summerhill od Sudbury škol

Není škola jako škola. A to samé platí o těch svobodných a demokratických. Mezi nejznámější na světě patří škola Summerhill a Sudbury školy. Ani to ovšem není celý výčet a spousta svobodných demokratických škol se vydala vlastní cestou. Protože jsem Summerhill i Sudbury školu navštívil a ve světě sebeřízeného vzdělávání se jedná o významné pojmy, řekl jsem si, že o tom něco napíšu. Ač jsou Summerhill i Sudbury svobodné a demokratické školy, mají několik nezanedbatelných rozdílů, kterým se v tomto článku budu věnovat.

Tento článek očekává již jistou znalost o sebeřízeném vzdělávání a svobodných školách a věnuje se spíš popisu, v čem jsou školy Summerhill a Sudbury jiné, než aby vysvětloval podstatu jejich vzdělávací koncepce. Pokud si nejste jisti, jak funguje a co je sebeřízené vzdělávání, radši vás pro tuto chvíli odkážu na článek, který se podstatě sebeřízeného vzdělávání věnuje, a doporučím, abyste si nejdříve přečetli ten.

Začneme krátkým úvodem. Nejznámější a zároveň nejstarší dnes fungující svobodnou demokratickou školu, téměř před sto lety založený Summerhill, zná v Česku téměř každý, kdo se o alternativní vzdělávání alespoň trochu zajímá. Film Summerhill na YouTube má ve své české verzi přes 800 tisíc zhlédnutí a stal se svým způsobem symbolem svobodného a demokratického vzdělávání na světě. Summerhill založil Andrew Sutherland Neill jako internátní školu postavenou na rovnosti dětí a dospělých, a to v době, ve které byla problematická i rovnost mezi ženami a muži. V tomto ohledu přeskočil dobu o mnoho let. Hlavním motem Summerhillu je heslo „svoboda, nikoli svévole“, které v sobě nese fakt, že svoboda jednotlivce nemůže být ve fungujícím společenství bezbřehá. Summerhill je základní a střední (secondary) školou a studenti mohou zůstat až do svých 18 let, ale běžně odcházejí k dalšímu stupni vzdělání v 16 letech. Summerhill jsem navštívil minulý rok v létě a o svých poznatcích jsem napsal tento článek.

První Sudbury škola – Sudbury Valley School (SVS) – vznikla ve státě Massachusets v USA v roce 1968 a nejznámějším představitelem této školy je Daniel Greenberg, autor mnoha knih o Sudbury modelu. Školy založené po vzoru SVS se postupně rozšířily po Spojených státech i mimo ně a stále vznikají nové. Základní filosofie školy je v mnohém podobná Summerhillu: dobrovolnost, sebeřízení, využití přímé demokracie a většinového hlasování na školních shromážděních. I organizačně jsou si podobné v propojení základní a střední školy. Každá Sudbury škola na světě je však trochu jiná – má pravidla odpovídající danému společenství, trochu jiné zákonné podmínky své existence v různých státech a svou roli hraje i stáří školy a její velikost. V roce 2016 jsem navštívil Sudbury školu v Jeruzalémě, která byla založena v roce 2002 a má kolem 140 studentů od 5 do 18 let. Částečně tedy budu popisovat zkušenost z této školy a částečně z toho, co o koncepci Sudbury škol vím z článků Daniela Greenberga a dalších.

Rozdíly v samosprávě a účasti na životě školy

První rozdíl je míra účasti dětí na životě školy. Jak Summerhill tak Sudbury mají oproti běžným školám nepředstavitelné možnosti ve spolurozhodování a možnosti zapojování se do dění ve škole. Sudbury však v tomto jde ještě o kousek dál.

V Summerhillu je personální zajištění, přijímání nových dětí a finance v kompetenci vedení školy – rodiny A. S. Neilla. Ředitelka školy a Neillova dcera Zoe i její dva synové Will a Henry ale nejsou někde zavření v kanceláři, odkud rozhodují. Děti jím stejně jako všem ostatním tykají a běžně se s nimi setkávají, Henry se například kromě administrativní práce ve škole věnuje tvoření ze dřeva a kovu v summerhillské dílně. Děti tedy mají možnost s nimi o tématech, které školní shromáždění neřeší, otevřeně mluvit. K zpětné vazbě od dětí se tedy přihlíží, ale děti nejsou v uvedených oblastech přímými aktéry v rozhodování, které zůstává v kompetenci vedení školy.

V Sudbury školách jsou i personální rozhodnutí dány v plénum a řeší se přímo na školním shromáždění, případně může školní shromáždění delegovat tuto kompenteci volenému výboru. Nový člen školy, ať už dítě, nebo dospělý, je schvalován a jeho přítomnost podléhá hlasování. Na školním shromáždění v Sudbury školách také na konci školního roku dochází ke každoročnímu hlasování o pokračování smlouvy dospělých – pokud je více lidí proti pokračování smlouvy daného dospělého, nebude ve škole pokračovat. Podobně se hlasuje také o nových žácích nebo odchodu žáků.

V rámci finančního výboru se pak děti v Sudbury školách mohou aktivně věnovat i otázce financí, provozu školy, mezd pedagogů atd. V Hudson Valley Sudbury School se tento výbor nazývá „Assembly“ a jeho součástí jsou zástupci studentů, pedagogů i rodičů. V Jeruzalémské Sudbury se výbor nazývá „financial commitee“ a rodiče se ho neúčastní. Na zájmy rodičů ale při rozhodování zapomenout nelze – bez nich by škola nemohla fungovat a všichni jsou si toho vědomi. Otázkám financí se přirozeně věnují děti spíše středoškolského věku, být součástí tohoto týmu je totiž velkou zodpovědností a vyžaduje mnoho dovedností a schopností. Samospráva v Sudbury ale funguje tak, že kdo nepřesvědčí ostatní, že má na to být součástí finančního týmu, nebude do něj zvolen. Assembly/financial committee funguje stejně jako školní shromáždění na principu přímé demokracie a většinového hlasování.

Summerhill svůj finanční výbor nemá, ale společně, skrze školní shromáždění, jsou spravovány dílčí částky (např. peníze vybrané na pokutách, které v Summerhillu udělují jako formu trestu, nebo peníze vybrané z akcí pro veřejnost  spolutvořených dětmi). Část peněz na investice mají v rukách také učitelé pro potřeby místností, za které jsou zodpovědní a nakládají s nimi dle potřeb svých i potřeb dětí.

Přístup ke vzdělávání

Sudbury školy jsou založené na tom, že v nich není systematická nabídka (rozvrh). Děti v Sudbury školách přebírají za své vzdělávání zodpovědnost do té míry, že pokud chtějí v procesu učení podporu dospělého, musí si o ni proaktivně říci. O svém působení ve škole píše jeden ze zakladatelů první Sudbury školy Daniel Greenberg to, že byť je fyzik, nepřipravuje žádné hodiny fyziky. Rád ale poskytne konzultaci, pomůže překlenout nějaký problém nebo nasměrovat na možnosti, jak se fyziku učit sám. Tím shrnuje, jak fungují učitelé v Sudbury – na vyžádání. I nabídka formou rozvrhu má z pohledu Sudbury modelu potenciál děti ovlivňovat jistým směrem, a proto se jí v Sudbury spíše vyhýbají. Nabídka totiž nikdy nepostihne všechno, a když škola nabízí třeba hodiny němčiny, je možné, že to může žáka odvést od toho, že by se rád učil třeba dánsky.

Summerhill je oproti tomu na nabídce založený. Rozvrh je samozřejmě dobrovolný a co je zajímavé, není jednotný, ale liší se podle věku dětí. Zvláštností Summerhillu je totiž také to, že vzdělávání organizuje podle tříd založených na věku dětí. To neznamená, že by Summerhill popíral myšlenku věkového míchání – děti ve třídě být nemusí a kdekoli mimo třídy se setkávají s dětmi odlišné věkové skupiny. Znamená to, že mladší děti mají svůj prostor, kde se hodiny odehrávají, a také svého učitele, který hodiny v daném prostoru nabízí. Cílem je vytvořit dětem zázemí, pocit bezpečí, klidné prostředí a podporu konkrétního – „třídního“ učitele, který má šanci děti dobře poznat.

V první třídě jsou děti do devíti let a k dispozici mají svůj vlastní prostor o dvou místnostech. Rozvrh zde je daný učitelem. Třídy vypadají adekvátně věku – jsou barevné, vybavené pomůckami a knihami pro danou věkovou kategorii.

Druhá třída zahrnuje děti od 10 do 12 a rozvrh je zde vytvářen učitelem ve spolupráci s dětmi. Prostory druhé třídy jsou také oddělené a vybavením a podobou se od první třídy dost liší a jsou opět přizpůsobené věku dětí. V tomto věku chtějí děti podobu prostoru více ovlivňovat, na zdech visí plakáty, místo barevných koberců a plyšáků je zde jedna běžně zařízená učebna, v dalším prostoru pak materiály na tvoření, knihovna, deskové hry nebo herní počítač. Oba prostory spojuje to, že do nich běžně nemají přístup děti, které do dané třídy nepatří.

Děti starší 12 let už vlastní vzdělávací prostor nemají a už naplno užívají modelu zapisování se na předměty, které si možná pamatujete z filmu Summerhill. Na základě vytvořeného rozvhu pak v daný čas docházejí do odborných učeben. Učitel děti zapsané na předmět rozdělí na skupiny dle úrovně a vzájemné kompatibility, s ostatními učiteli koordinuje, aby se hodiny pro konkrétní přihlášené děti nekryly. Sudbury školy žádné třídy ani učitele určené pro určité věkové kategorie nemají.

Způsob řešení porušování pravidel.

Začneme se Summerhillem, kde se závažnější prohřešky proti pravidlům, které se nepodaří vyřešit vzájemnou domluvou, podávají na školní shromáždění. Školní shromáždění se ve šk. roce 2018/19 setkávalo třikrát do týdne na hodinu a kromě hlasování o změnách pravidel a oznámení o různých akcích a novinkách jej vyplňuje právě řešení konfliktů a porušení pravidel. Podavatel popíše problém a po reakci toho, kdo se porušení pravidla dopustil, začíná předsedou kruhu vedená diskuze, jejímž výsledkem je hlasování o různých návrzích řešení, důsledků nebo postihů. Tato řešení mohou být tedy velmi různorodá. Mezi běžné návrhy patří finanční pokuta (vzhledem k tomu, že všechny děti dané věkové kategorie dostávají stejné kapesné, se to bere jako férový postih), práce na školní zahradě, nahrazení škody nebo časově omezený zákaz nějaké činnosti. Komunita školy se ale také může shodnout, že k porušení pravidel nedošlo a řešení je třeba hledat ve vzájemné domluvě, nebo na tom, že postačí důrazné upozornění. Se vzájemnou domluvou v Summerhillu může pomoci kdokoli, aktuálně tam funguje také mediační tým složený ze starších dětí, u nichž děti nacházejí podporu v řešení konfliktů, které nechtějí brát na školní shromáždění. Na kruh směřují především závážnější porušení pravidel týkající se celého společenství nebo ty, které se nepodařilo vyřešit. V pravidlech Summerhillu mají některé běžné prohřešky proti pravidlům zakotvené i sankce. Například při porušování pravidel technologií může člen týmu „technologické policie“ rovnou uvalit finanční sankci. Pokud dotyčný nesouhlasí, že byla sankce uvalena dle pravidel a nepodaří se mu to vyřešit s členem týmu „technologické policie“ může se odvolat ke shromáždění. Pravidla v době, kdy jsem v Summerhillu byl, totiž omezovala užívání technologií k zábavě během dopoledních hodin, a protože se jedná o často porušované pravidlo, které by opakovaně na školním shromáždění nikdo řešit nechtěl, přistoupilo se k tomuto více automatizovanému postupu.

V Sudbury je kompetence týkající se řešení konfliktů a porušení pravidel delegována na tzv. Jurisdical committee (JC), a řeší se tedy mimo školní shromáždění. JC má několik střídajících se členů, v Sudbury Jerusalem docházelo k pravidelnému střídání tak, aby si tuto roli vyzkoušel každý. Součástí JC je také zaměstnanec školy, který ale ne vždy zasedání vede – předsedou JC může být i žák. JC má také svého úředníka, který zajišťuje písemný záznam ze setkání nebo přivolává svědky. Podání na JC se děje skrze papírový formulář vhozený do příslušné schránky. JC tato podání řeší za přítomnosti všech zúčastněných a po vyslechnutí situace a po diskuzi hlasováním určuje, jaký bude z podání výstup. Ten může mít stejně jako v Summerhillu mnoho podob, jen jsem se nesetkal s udělováním pokut, pouze s nahrazením škody. Přikládám to faktu, že v neinternátních Sudbury školách je narozdíl od Summerhill obtížné nastavit pokutu férově, protože výše dětského kapesného může být v každé domácnosti výrazně jiná, a tedy dopad na dítě těžko odhadnutelný. V jeruzalémské Sudbury škole mě překvapilo, že práce JC je každodenní a řeší vysoký počet podání. Je to dáno tím, že se k JC podávají i poměrně drobná porušení pravidel, např. týkající se úklidu. Za zapomenutý a neumytý hrneček byla na JC párkrát i ředitelka škola Eudice. JC se v mnohých Sudbury školách schází denně, ale samozřejmě záleží na velikosti školy.

Pro dnešek to bude všechno. V zásobě nápadů mám článek o tom, jak řešíme konflikty a porušení pravidel u nás. Pokud vás k článku cokoli napadá nebo máte zájem mi poslat zpětnou vazbu, e-mail na mě je jakub.vaclavovic@donumfelix.cz. O sebeřízeném vzdělávání a svých zkušenostech s ním rád promluvím na besedě nebo přednášce, pokud máte zájem, stačí napsat.