Sdílení k rodičovské schůzce

Tomáš Tuša, rodič dětí v DF

Velmi rád bych cestou školního blogu poděkoval za sdílení čtvrtečního rodičovského kruhu (6.2.2020), který byl věnován důvěře v dítě a sdílení pocitů, které vyplývají ze živě se rozvíjející energie sebeřízeného vzdělávání dětí ve svobodné demokratické škole Donum Felix. Již nějakou dobu nejsme osobně přítomni proudění přímo ve škole, ale stále se vědomou energií podílíme na podpoře celého projektu DF, který nám stále dává opodstatnění i smysl. Obzvláště v naší přítomnosti, kterou prožíváme v Číně, v zemi, která je velmi specifická a pro mnoho bytostí nepochopitelná.

Pokračovat ve čtení „Sdílení k rodičovské schůzce“

Zážitky z náštěvy v Donum Felix

Lukáš Neubert, zástupce ředitele olomoucké scioškoly

Donum Felix 3.2. – 4.2. 2020

Z dvoudenní návštěvy si odnáším dobrý pocit. Cítím se jednoduše dobře, volně, opečován, aniž by o mě někdo konkrétně pečoval, protože jsem se sebe a své pohodlí a naplnění postaral sám. Dělal jsem, co jsem chtěl a nic jsem nemusel (s výjimkou účasti na případného poviného kruhu k řešení akutní věci). Viděl jsem děti a dospělé, kteří se rozvíjejí ve svých kompetencích a dělají věci, které je baví. A mluví, mluví, mluví. O svých pocitech, pozorováních, většinou bez znamének a bez hodnocení (nemluvím zde o jasném “bolí/nebolí” mě noha potom, co jsem zakopl). Viděl jsem také hodně mlčení, zašitých dětí, dětí, které si potichu hrály, byly na mobilu, zkoukávaly videa, četly, přihlašovaly se na účty, stříhaly, kreslily, lepily, psaly, cvičily létací jógu, bylo jim čteno… Videl jsem hrát děti fotbal a viděl jsem děti na stromě. Neviděl jsem děti, které byly nemocné nebo byly na výletě. Absolvoval jsem dobrovolně několik “kruhů”, kde se řešilo vše možné, od podávání informací, sdílení, přes vyjadřování potřeb, až vypracovanému nenásilnému řešení porušování pravidel v rámci institutu VOP (výbor na ochranu práv). Dostal jsem oběd, protože něco zbylo. Jak se mi ukázalo, pravidla (odpovědnost), svoboda a jejich vzájemné provázání, je jádrem spolubytí v této škole. Mluvení o emocích, o tom, co chci a nechci dělat. Cítil jsem se jako na intenzivním vzdělávacím kurzu s nepovinnou docházkou na lekce, ovšem s prohlubujícími intenzivními rozhovory s účastníky. Děkuji.

Proč je Minecraft lepší, než (běžné) dětské hřiště

Jakub Václavovič (dospělý v DF)

Už jsem v Donum Felix párkrát zažil chuť, jít někam ven, třeba do parku a zjistit, zda-li jsem sám ve škole s takovouto chutí. Posledních několik situací, kdy jsem dětem park a hřiště nabídl, to dopadlo tak, že se nikomu nechtělo, tak jsem si našel něco jiného k dělání a vyvenčil se na pozemku u školy, zatímco děti zůstaly vevnitř, ve větší míře za přítomnosti technologií. Bylo to již po obědě, takže i na školních počítacích se již mohlo hrát (naše sociokraticky odsouhlasené pravidlo, o školní samosprávě zase jindy) a mnohé děti daly přednost stálici mezi počítačovými hrami, Minecraftu. Zpětně musím přiznat, že se jim nedívím. Proč? To se dozvíte níže.

Pokračovat ve čtení „Proč je Minecraft lepší, než (běžné) dětské hřiště“