Na vztazích záleží. Potvrzuje to i 5. prosince publikovaná zpráva PISA 2022 ze dne 5. prosince, která shrnuje výsledky osmého cyklu šetření Programu pro mezinárodní hodnocení žáků. Z této téměř devadesátistránkové publikace se na internetu nachází množství výtahů, které se často upínají na srovnávání českých dětí s dětmi z ostatních zemí OECD, a to v konkrétních zkoumaných vzdělávacích oblastech, mezi které patří matematická, čtenářská a přídodovědná gramotnost. Protože hlavní testovanou doménou byla matematika, v titulcích zpráv zpravidla zaznívá, že výsledky českých žáků v matematice jsou nadprůměrné, případně jsou prezentovány úspěchy českých žáků v souhrnu zkoumaných oblastí. Níže v článcích se zpravidla dozvíme srovnání v dalších oblastech a poměrně známý, byť významný fakt, že u nás panují značné regionální rozdíly v kvalitě vzdělávání a že úspěch dítěte ve vzdělávání je do velké míry determinován socioekonomickým prostředím. Překvapivě však není snadné narazit na výsledky jiné oblasti zkoumání, kterou se taktéž PISA zabývá – výsledky zkoumání vztahu českých dětí ke škole a vůči učitelům. Pojďme se na to podívat.
Ve shrnutí zprávy se dá mimo jiné nalézt, že „63 % českých žáků souhlasilo s tím, že si jich učitelé v jejich škole váží. Tento podíl je nejmenší ze všech zemí OECD“.
Jak ukazuje níže přiložený graf, tento výsledek zapadá do obecnějšího trendu. Když otázky směřující k hodnocení kvality vztahu mezi českými žáky a učiteli spojíme v jeden index, vyjde nám, že jsou nejhorší mezi testovanými zeměmi.
Autoři zprávy jsou si vědomi, že „vyšší kvalita vztahu s učiteli vnímaná žáky byla přitom ve všech zúčastněných zemích a ekonomikách spojena s větší spokojeností se životem, a to i po zohlednění socioekonomického zázemí žáků i jednotlivých škol“. Specificky v českém kontextu pak kladný vztah s učiteli také pozitivně ovlivňuje ambice týkající se budoucího zaměstnání a snižuje obavu z matematiky. Tyto závěry, uvedené symbolicky na konci zprávy, v médiích i vyjádřeních politiků často zapadají.
Se vztahem žáků k učitelům souvisí také značně podprůměrný vztah českých žáků ke škole, ve zprávě popisovaný jako „sounáležitost žáků se školou“, který se zjišťuje např. pomocí výroků typu „ve škole se cítím jako outsider“ nebo „ve škole se cítím osamělý/osamělá“ a který se úzce dotýká well-beingu ve školním prostředí. Výsledky ukazují, že přestože si žáci navzdory zavření škol během pandemie udrželi stejnou míru sounáležitosti, tak je však nadále velmi nízká; nižší je pouze ve třech jiných zkoumaných zemí OECD. Podobně jako u vztahů žáků k učitelům „vyšší hodnoty indexu sounáležitosti se školou byly spojeny s vyššími výsledky v matematice“. České děti jsou, zdá se, v matematice nadprůměrné navzdory navzdory atmosféře ve školy.
Souvislost mezi školou a spokojeností dětí se v šetřeních a v mediálním pokrytí objevuje spíše na okraj, a to je škoda. Myslíme si, že právě spokojenost (a stále častěji diskutovaný well-being) by měla být tou hlavní prioritou a že gramotnosti jsou pro konkrétního člověka natolik důležité, nakolik přispívají k jeho životní spokojenosti a kvalitním vztahům, a to včetně vztahu sama k sobě.Zároveň samotné OECD potvrzuje, že to, které gramotnosti jsou zásadní pro život, se výrazně proměňuje s technologickým vývojem – viz výrazné zlepšení ve schopnosti jazykového modelu ChatGPT odpovídat na otázky z šetření PISA. „V březnu roku 2022 ChatGPT dokázal správně odpovědět 28 % matematických úloh, v březnu roku 2023 jich dokázal správně odpovědět 46 %. V přírodovědné gramotnosti to bylo 65 %, o rok později 85 %. Ve světě s umělou inteligencí tedy vzdělávání již není jen o výuce studentů, ale také o tom, jak jim pomoci vytvořit spolehlivý kompas a nástroje potřebné k tomu, aby se mohli s jistotou pohybovat ve stále složitějším, proměnlivějším a nejistějším světě.“ Mezi tyto nástroje patří třeba komunikační kompetence, schopnost celoživotního učení a práce v týmu, osobní integrita či sebeřízení. Tedy ty kompetence, které Rámcový vzdělávací program dává do popředí a označuje je za klíčové, nicméně na jejichž rozvíjení je třeba vytvořit prostředí, které je bezpečné, kde chybovat je v pořádku, komunikace může mnohosměrně prostupovat životem ve škole a vztahy jsou založené na vzájemném respektu.
