Středa… den, kdy chodíme na tělák do sokolovny, ve škole se odehrávají nějaké ty chemie, angličtiny… ale o tom teď psát nechci…
Chci psát o zázracích, které se tu dějí při všech těch různorodých činnostech..
Po kruhu chtěly jít děti do krámku. Chodíme do obchodního centra, do centrálu, do Alberta. Co si budem… žádná hitparáda ani farmářský obchůdek to není… ALE.. Jste překvapení, že v době vyučování chodíme nakupovat? Chodíme, rádi. Já dokonce v onom nakupování spatřuju nesmírné učení. Ale o nakupování někdy příště.. teď vám chci povědět příběh dneška…
Je totiž Valentýn… ❤
Filip, čtvrťák, při nakupování pořád mluví o tom, že by rád koupil mámě kytičku.. nějakou hezkou.. no jo, ale on si zapomněl peníze ve škole.. šel do krámku jen jako doprovod Fredymu.. Filda pobíhá kolem těch kytek.. nejdřív v Albertu, pak v květinářství. Mávne nad tím rukou.. když najednou uvidí balónky.. srdíčka.. líbí se mu.. ale vždyť vlastně nemá ty peníze.. Najednou Fredy nakráčí ke stánku a koupí jeden balónek. Po pár krocích ho vrazí do ruky Filipovi, kterému se rozzáří oči jak baterky. Filip poplácá Fredyho po rameni a Fredy se samozřejmostí v hlase řekne jenom: „To je jasný, ten je pro tebe..“.
Čtvrťák s páťákem.. parťáci, kámoši.. ☺
Každý den se tu setkávám se situacemi, kdy si říkám, že to by se v normální tradiční škole nestalo…
Co myslíte?
Cítím velkou vděčnost za prostředí, které tady, v Donum Felix, spolu-tvoříme… Není ideální, není bezchyb, někdy je to hotový blázinec…
Ale každý den člověk může být svědkem událostí jako dnes s balónkem… Svědkem opravdového kamarádství, pomoci druhým a velké snahy spolu vyjít.. ?